Prodat auto

Renault Mégane

Renault Mégane je malý rodinný automobil produkovaný francouzskou automobilkou Renault od roku 1995, který byl nástupcem Renault 19.

Nabízen byl v rozličných variantách, jako tří neb pětidveřový hatchback, kupé, sedan, kabriolet i kombi a vyráběn byl ve třech generacích, přičemž čtvrtá generace je právě aktuální.

Zde může být vaše reklama

První generace vozu opravdu z velké části vycházela z vozu Renault 19 a využívala také upravené verze pohonné jednotky tohoto vozu a podvozku. Debut vozu této generace se odehrál v září 1995 na autosalonu ve Frankfurtu. Stejně jako jeho předchůdce byl vyráběn v závodě Douai v severní Francii a ve španělské Palencii. Původní idea byla, že vůz bude pokračovat v rozvíjení nového firemního stylingu, který zavedl již Patrick Le Quement u vozu Renault Laguna. Ovšem přední mřížku si vůz vypůjčil od Renaultu 16 z roku 1960.

Pokud jde o jméno, název modelu pochází z koncepční varianty připravené již v roce 1988. Klíčovým bodem pro Mégane I byla bezpochyby bezpečnost. Vůz obsahoval mnohé bezpečnostní prvky, mezi něž patřil tříbodový bezpečnostní střední pás, který debutoval právě u Renaultu 19. Dalšími bezpečnostními prvky byly například airbagy řidiče.

V roce 1996 byl poprvé představen kompaktní MPV Mégane Scénic.

Pohon vozů první generace byl založen na 1,4-litrovém a 1,6-litrovém motoru E typu a 1,9-litrovém dieselovém a 2,0-litrovém benzínovém motoru F typu.

Renault v rámci první generace vozů vyprodukoval také limitovaný počet vozů sportovní edice s Renaultsport karosérií, ovšem tyto vozy byly velmi vzácné. Prodával se pouze krátkou dobu přímo u výrobce Renault ve Francii.

Kombi verze původního Mégane byla k dispozici pouze v LHD formě, nikoliv v RHD variantách. Tyto verze pak přišly spolu s faceliftem v roce 1999.

Tento mírný facelift na jaře 1999 přinesl vozu modifikovanou mřížku, vyspělejší bezpečnostní prvky, modernizované vybavení a 16-ventilové motory.

V roce 2002 se objevila na trhu druhá generace vozu Mégane, u níž došlo k zásadnímu redesignu a díky tomu vůz získal titul Evropské auto roku pro rok 2003 a současně se stal prvním vozem ve své třídě, který obdržel 5 hvězdiček hodnocení testů EuroNCAP. Výroba tohoto vozu byla zahájena s vizí představit zcela nový vůz, který byl inspirován novým desénovým stylem výrobce, který se poprvé objevil u vozu Avantime.

Ve standardní výbavě Mégane II se poprvé u vozu této třídy objevil systém bezklíčového zapalování Renault Card, který si získal širokou oblibu. Stejně tak panoramatické skleněné střešní okno se stalo prvkem, který ostatní výrobci ochotně použili ve svých vozech.

Tím však inovace Renaultu nekončí. V Brazílii uvedl Renault verzi flex-fuel s názvem Hi-Flex, která je schopna využít buď benzín nebo etanol. Tato verze měla pod kapotou 1,6-litrový čtyřválcový 16-ventilový motor s výkonem 109 koní, který byl vyvinut a vyroben v Brazílii.

Druhá generace Mégane přišla opět s širokou nabídkou modelů, kam patří tří- a pětidveřový hatchback s názvem Sport Hatch a Hatch, dále pak 4-dveřový sedan Sport Seda, pětidveřový kombi Sport Tourer/Grandtour a nové zatahovací kupé s pevnou střechou Mégane RS nahradilo Mégane Coupe.

Ani v této generaci nescházela sportovní verze Renault Sport (RS) ve 3-dveřové i 5-dveřové verzi, vybavené 2,0-litrovým 16V motorem, produkujícím 225 koní. Spolu se změnou motoru došlo i k úpravě předního a zadního odpružení pro lepší manipulaci a model byl také vybaven hlubším a širším předním nárazníkem. 

Model byl revidován v roce 2006, přičemž došlo k aktualizaci interiéru. Změny se týkaly obložení, úrovně specifikací a nová přední maska.

Během prvního roku prodeje Mégane II trumfl francouzské prodejní grafy s téměř 200 000 prodanými kusy v roce 2003. Velmi dobrých čísel bylo dosaženo také ve Velké Británii a k poklesu prodejů došlo až v roce 2007.

K nepříjemné záležitosti došlo v roce 2010, kdy došlo ve Velké Británii k vysoké míře selhání STK pro automobily z roku 2007.

Třetí generace vozu se pak na trh dostala v roce 2008 a opět bylo použito zcela odlišné konstrukce než u předchozí verze. V říjnu 2008 byla na trhu jak verze 5-dveřového hatchbacku tak i Mégane Coupé. Kupé mělo sportovní design, zatímco pětidveřový vůz je mnohem konzervativnější.

Dalším přírůstkem byl pak Megane kabriolet, který přišel na trh v roce 2010. V témže roce byl mezi pohonné jednotky přidán také 1,4-litrový přeplňovaný motor.

Limuzínová verze vozu Mégane se stala známou jako Renault Fluence a byla prezentována v roce 2009. Výroba tohoto modelu začala v Argentině v roce 2011, ve firemním závodě v Córdobě.

V roce 2012 prošel Mégane III prvním faceliftem, který také představil tři nové motory: 1,2-litrový přeplňovaný zážehový motor, 1,5 dCi motor s výkonem 110 koní a 1,6-litrový motor dCi.

Další facelift pak následoval v roce 2014 a přinesl mimo jiné silnější 1,2-litrový přeplňovaný motor s výkonem 130 koní. Také styling byl aktualizován, aby odpovídal nové modelové řadě Renaultu. Později téhož roku byl k pohonným jednotkám vozu Mégane III přidán 2,0-litrový přeplňovaný zážehový motor s výkonem 220 koní.

Čtvrtá generace vozu Mégane pak debutovala v září 2015 na autosalonu ve Frankfurtu, který se na trh dostal v červenci 2016. Tato generace vozu používá platformu CMF-CD vyvinutou společností Renault a Nissan. Mégane IV se zde přizpůsobuje nejnovějšímu trendu, který byl vidět i na Clio IV, Capture, Espace V a Talisman. Kombi verze vozu Mégane Sport Tourer pak byl světu předvedena v roce 2016 na autosalonu v Ženevě. A v červenci téhož roku byla odhalena i verze Mégane sedan.

Čtvrtá generace Mégane je větší a menší než jeho předchůdce. Řidič má na výběr z pětice jízdních režimů, které mění nastavení vozu. Nejvyšší modely této generace mají 8,7-palcové dotykové displeje, standardně je ve výbavě 7-palcový displej. Mezi volitelné funkce patří adaptivní tempomat, automatické nouzové brzdění, limitní rychlostní varování, sledování slepého bodu, automatické světlomety, zpětná kamera, parkovací senzory nebo parkovací hands-free systém. Renault již v průběhu vývoje klade důraz na kvalitu.

K dispozici je devět motorů (čtyři benzínové a pět dieselových) s výkony mezi 89 a 202 koňskými silami.

Vysoce výkonnou verzí vozu je pak Mégane GT, která má pod kapotou 1,6-litrový I4 vznětový nebo zážehový motor. Standardně obsahuje systém pohonu všech čtyř kol (4Control) a dvouspojkovou automatickou převodovku. Mírně se liší i design interiéru a exteriéru.

V červenci 2016 byl uveden na trh Renault Mégane sedan, který se podobá vozu Renault Talisman, ale přední část hatchbacku je typická pro Mégane IV. Vůz je velmi prostorný, nabízí více prostoru na zadních sedadlech oproti hatchbacku a poskytuje teoretický objem 508 litrů. Byl určen k prodeji na africkém kontinentu, SAE a dalších východoasijských trzích. V rámci Evropy byl k dispozici například v Itálii nebo Polsku či Turecku, ale ne ve Francii.

Součástí vozového parku Mégane se měla stát i plně elektrická verze Mégane sedan, pro nějž Renault měl v úmyslu nabídnout doživotní záruku a dobíjení mělo probíhat na jednom z 500 000 míst, vybudovaných v rámci Project Better Place. Vzhledem k tomu, že koncem května 2013 byl podán konkurz na  Project Better Place, znamenalo to hledání nové alternativy.

Renault Mégane je praktický, efektivní, pohodlný a dobře stavěný vůz. V průběhu vývoje tohoto vozu se zvyšovala jeho elegance i kvalita jízdy. Díky velké variabilitě verzí, řadě dostupných motorů a také četným inovacím, patří k nejlépe prodávaným vozům ve své třidě.



Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním webu s tím souhlasíte. Další informace